Je to ten pojem, co boj ti připomíná
jak život davů co jen tak uhasíná
ten pojem co facku do xichtu ti dá, tak běž už,
na hřbitově hledej skvadru, co ve vzpomínkách máš

Bylo tu, není tu, zpívali kdysi v divadle
rochnit se v lítosti zpět nepřivede
ze zajetí černé dámy, které přetrvá
i přes tvá odříkání, ta si je nechá

U sebe a nikdy už je neuvidíš
smrt se s tím nepáře, tu jen tak neošidíš
má tě už v hledáčku, nač zbytečně utíkat
můj milý panáčku, co ve válce's chtěl hledat?

J'aime. J'aime. J'aime.

Zamilovaná do představy lásky

jsem samotná, má to své krásy

iluzi lásky už nevnímám

jen ve snech svých ji nechávám.

Kamenné srdce ve mě vidí

ti, co se dívají na povrch

bláznem jsem pro mnoho lidí

jsem veselá, šáhlá, jsem kámen.

Měsíc se mění
a já už vím proč.
Denní to snění,
sem hoď a otoč,
mám já to štěstí,
připraven buď,
všechno se mění,
tak už se vzbuď!

Cesty časem...
... za sny, pro sen

Mé malé cesty
vstříc a skrz časem,
mé cesty za sny,
za sny a pro sen.

Pro sen jež vábí,
vabí však říká,
radši než snění
studuj, má milá.

Bez snění avšak
co bych pak měla?
Byla bych chladná,
jak voda hlubinná.